Všechny do jednoho pytle?

10. června 2013 v 14:00 | Dráče |  Na téma...
Nedávné napadení v Duchcově a narození prvních paterčat v Česku opět vzbudilo velké vášně. Tohle téma se mě velmi dotýká, proto jsem se k němu taky chtěla vyjádřit.

Moje zkušenosti s Romy začaly už na základní škole. Ve třídě jsme měli dva - kluka a holku. Nikdy jsem nebyla v kolektivu příliš oblíbená a odrazilo se to i tady. Ti dva se do mě pouštěli a docela nevybíravě do mě rýpali. Tehdy jsem se jim dovolila něco říct. Nijak jsem ale nepoukázala na jejich původ, pouze na to, že si jejich útoky nechci nechat líbit. Jejich původ mi byl někde u zadních partií, jediné, co mi vadilo bylo, jak se ke mně hnusně chovají. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Měla jsem pak ve škole problémy kvůli "rasistickým" poznámkám na stranu mých dvou vypečených spolužáků. Situace se nakonec sklidnila, ale tu nespravedlnost cítím tak nějak dodnes. Pak už jsem měla svatý klid, protože ti dva i se svou rodinou se odstěhoval do Anglie. Myslím, že jsem byla opravdu jediná ve třídě, komu ti dva opravdu nechyběli.


Je opravdu rasismus, když jsem se jen chtěla bránit bez ohledu na to, co jsou ti dva zač? Odpovím si sama - NE.
To samé s dalším spolužákem, který přišel až později. Několik tříd zopakoval, byl výrazně starší než my a... taky byl v kolektivu oblíbenější než já. Jelikož jsem oblíbeným terčem různých narážek, ani od něj jsem se tomu nevyhnula. Pořád jsem si ale nepřipadala jako rasista...

Ještě na základní škole jsem však poznala jednoho ze svých dobrých kamarádů, s kterým se přátelím dodnes. Je romského původu. Vždycky byl hodně oblíbený a měl opravdu vytříbený smysl pro humor ;) Na základce dokonce býval zvolený předsedou třídy a se vší zodpovědností plnil svoje povinnosti. Být v jeho společnosti znamenalo mít zaručenou zábavu na několik hodin dopředu. Je to slušný, hodný, poctivý a pracovitý kluk. Po škole nějaký čas chodil do práce, nyní dělá nástavbu na VOŠ, aby mohl dostat lepší práci. Pohybuje se v oblasti techniky a stavařiny a po takových je poptávka vždycky. Bojím se ale, že právě díky jeho původu bude mít i přes svou kvalifikaci problém nějaký flek sehnat. Bude to mít bohužel ještě těžké.


Poslední rok na střední škole společně se mnou nastoupil i nový spolužák, opět romského původu. Je jedním z prvních lidí, s kterými jsem se v naší třídě začala bavit. Spojoval nás hlavně fakt, že jsme oba přestoupili do posledního ročníku z jiných škol a tak jsme prostě drželi při sobě. Později jsme zjistili, že máme stejné zájmy, co se týče filmů, seriálů, anime a spousty dalších věcí. Byla jsem neskutečně šťastná, že mám konečně někoho, s kým se můžu bavit o svých zájmech a kdo na mě nebude koukat jak na exota, kdo sleduje kreslené pohádky pro děti x) Později jsme šli víc do hloubky. Probírali jsme naše pohledy na svět a ten jeho je... velmi zvláštní. Je vidět, že o věcech přemýšlí do hloubky a snaží se najít souvislosti i tam, kde by je nikdo jiný nehledal. Zajímá se o kulturu a politiku, což v tomhle věku není zrovna obvyklé. Jeho přehled by mu mohl leckdo závidět. Je ovšem pravda, že mě mírně děsil tím, jak všude kreslil oči v trojúhelníku a žvatlal něco o Novém světovém řádu...
Jako kamarád byl (a je) k nezaplacení. Svěřoval se mi s tím, že mi může skutečně důvěřovat, že nic nevyzradím. Bavil se se mnou úplně o všem, co mu přišlo na mysl. Když objevil něco, co by se mohlo líbit i mně, okamžitě mi to oznámil. Když zjistil něco nového, okamžitě mi to musel nacpat pod nos a s velkým nadšením mi to vysvětloval. Připadalo mi to roztomilé :) Pomáhali jsme si navzájem. On mně s matikou, já jemu s němčinou. Na všechny společné hodiny jsme si sedali společně a kolikrát nás učitelé napomínali, abysme nerušili... Zajímalo ho, co dělám, s kým se bavím, co tohle, co tamto... Drbna :D Nutil mě se usmívat, donutila jsem i já jeho. Každý den jsem se těšila víc a víc, že se s ním setkám. Donutil mě přemýšlet o hodně věcech a za to jsem mu vděčná...
Jednou jsme tak spolu šli po ulici a potkali početnou romskou rodinu. Jen co jsme je minuli se kamarád otočil na mě a spustil "Co je tohle za lidi? Nemají žádnou perspektivu, žádný rozhled, jen ždímají stát, co z nich vůbec bude a co oni z toho budou mít?" On sám se stydí za ty, kteří jen pobírají dávky a křičí cosi o diskriminaci. Kdyby se mohli a chtěli změnit, tak se změní. Kdyby skutečně chtěli pracovat, mohli by. Kdyby chtěli studovat, měli by tu příležitost. Jenže oni se vidí někde jinde. Takhle to vidí můj kamarád, který i přes svou poctivost a inteligenci se nemusí dostat na školu a když už se dostane, nemusí dostat dobrý flek. Nebojí se práce, brigádničí a není to něco, co by mu mělo dělat problém...

Takových rodin, jako byla ta, co jsme potkali, jsem já potkala už spousty... Chodila jsem totiž do školy do Duchcova. Ano, do toho Duchcova, kde se nedávno odehrálo to brutální napadení. Přiznám se, že právě ze strachu z napadení jsem se určitým částem města vyhýbala. Zvláště po tom, co si mě dobírala a pošťuchovala parta pubertálních hovádek za to, že "nemám u sebe cígo more gadžo". Naštěstí mi tehdy jel autobus a já mohla okamžitě vypadnout, protože jsem se opravdu bála, že by to nemuselo zůstat jen u toho...
Dalo se čekat, že to zajde až takhle daleko, protože v Duchcově jak známo problémy s touhle komunitou prostě jsou. Nebrala bych žádné ohledy, tady je jasně vidět, že rasismus funguje oběma směry a viníky potrestala tak, jak by potrestaní být měli. Ne aby si běhali na svobodě a zmlátili někoho dalšího proboha!
Litvínov a Chánov je jen pár kilometrů od nás a to je taky kapitola sama pro sebe. Takhle rozebrat byty a pak chtít nové, to dokáže opravdu jen určitá komunita... Bez ohledu na původ bych jim už nové byty nedávala, jaký si to uděláš, takový to máš...

Co naděláte, nic. Vyjádříte svůj názor, jasně podepřený zkušenostmi a nevyvratitelnými fakty, ale nakonec vás vylíčí jako extrémistu nebo radikála. Jak už jsem řekla, mě je ukradený původ, důležitý je, jaký ten člověk je a jak se ke mně chová. Jinak bych tu nelíčila svoje zkušenostmi s několika skutečně slušnými a poctivými jedinci, já je rozhodně neházím do jednoho pytle.
Moje rodina na to má jednoznačný názor. Nelíbí se jim, s kým se v současnosti kamarádím, protože "ty geny se stejně časem projeví"... x)

Článek je dlouhý a jak říká můj kolega bloger, "ani nedoufám, že to někdo dočte až sem", ale chci se vyjádřit ještě k té výše zmíněné věci s paterčaty.
Upřímně se mi z názorů některých lidí dělá neskutečně nevolno.
Jak jistě víte, před pár dny se narodila vůbec první paterčata počatá přirozenou cestou v ČR. Romského původu.
Okamžitě se strhly diskuze. Nejdřív o tom, jak se "to množí jako králíci, rovnou pět najednou". Myslíte, že to snad plánovali a že to vůbec naplánovat jde? Už jedno dítě je docela záhul, vemte si, že jich bude pět najednou.
Další vlna nevole se zvedla ve chvíli, kdy vyšlo najevo, na co všechno rodina má nárok a co všechno dostane.
Moji milí, na ten byt, co dostanou, budou muset platit každý měsíc nájem. Mají nárok na jednu pečovatelku od státu, tu druhou jim poskytne město. Taky je budou muset z něčeho platit a rozhodně to neznamená, že matka si bude moct hodit nohy na stůl, zatímco pečovatelky budou kmitat kolem dětí. Peníze, které dostanou, budou dostávat měsíčně jako přídavky na děti, ne že by je dostali najednou. Co vás možná zarazí ještě víc - otec dětí dokonce chodí do práce.
Docela oblíbeným "argumentem" je případ čtyřčat. Rodina se tísní v bytečku 1+1 a nemá ani pečovatelku. Málokdo ale ví, že oni pečovatelku odmítli a navíc ještě předtím prodali domek a nastěhovali se do malého bytu. Tedy nárok na pečovatelku měli a neuplatnili ho, na bydlení taky, ale vzdali se ho. Teď mi řekněte, kde je ta nespravedlnost.

Je sice pravda, že v mnohých případech platí pozitivní diskriminace, ale tenhle případ to rozhodně není. Mediální pozornosti se rodině paterčat dostalo především kvůli paterčatům a ne kvůli jejich původu. Dostanou to, na co mají nárok. Tak zase klid, ano?

Abych to na závěr nějak shrnula - není správné házet všechny do jednoho pytle. Na druhou stranu když vidíte, co se děje, je to hodně těžké je tam neházet. Mám svoje zkušenosti a z nich dokážu vyvodit, že všechno má svůj rub a líb a nic není jen černé nebo jen bílé a je třeba na to nahlížet z více úhlů.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama